A mlčí to ticho co se krčí,
a nemá ani stud,
se vlní jak máky vlčí,
je to blud.
Přes kříž, a dolů k pekelným,
dlouhým, nohám studeným,
pádá, jak vejce ze střech,
potká zemi, a ztratí dech.
Nevím a nevím a vedět to nechci,
kdy dostanu další životní lekci,
nemám a neznám a nelžu že nikam,
nemíří má cesta a proto ti říkám,
že nic je vlastně víc,
než jen pohled na měsíc.
A skrze tu hloubku nevidím,
co všechno vlastně závidím,
že mám poklad v němž je sůl,
a já nad tou truhlou zlomím hůl.
A dám konec všem těm pochybám,
že na špatnou stranu zahýbám,
přes tu řeku prostých vět,
vedou lávky na můj svět.
A poznám, že neznám, že chybí mi seznam,
pln lidí kterým svou náklonnost vyznám,
a přijdu na věci co svítí mi na krok,
mám na ten lampion konečně nárok,
a rozžnu ten plamen,
jak uhlíky z kamen.
Příspěvky
